V tomto článku krátce popíšu výhody a nevýhody jednotlivých konstrukčních systémů pro výstavbu pasivních domů a důvody proč jsme se nakonec rozhodli pro vápenopískovou cihlu (prozrazuji na začátku :-)). Obecné výhody jednotlivých konstrukčních systémů jsou dnes poměrně známé a každý z výrobců je pochopitelně velmi rád deklaruje na svých stránkách. Nevýhody zpravidla přiznávají pouze ti seriózní. Z pohledu investora a nikoliv výrobce, projektanta nebo stavební firmy, kteří mohou mít zkušenost pouze s určitým typem konstrukce, bych viděl jednotlivé největší výhody a nevýhody následovně:
Dřevostavby - lehké konstrukce
Pokud neuvažujeme o roubených domech, neboť jejich stěna bez izolace by musela být velmi masivní a předpokládáme spíše sendivičové konstrukce s izolací z nejčastěji přírodních materiálů, tak ty mohou být tzv. difuzně otevřené nebo difuzně uzavřené. Lze rovněž řešit i USA importovaný systém two-by-four (2x4), stavěný přímo na stavbě z masivní konstrukce, nosníků, fošen a OSB desek.
Výhody: především rychlost výstavby, dále použití převážně přírodních materiálů a známé mikroklima "dřevěného domu"
Nevýhody: nižší akumulace (lze však řešit vhodnou omítkou nebo např. vnitřní akumulační stěnou), přičemž při celoročním obývání je tento nedostatek poměrně eliminován. Jako větší nevýhodu vidím prakticky nutnost být odkázán na výstavbu celého domu profesionální firmou, která má zkušenosti s výstavbou pasivního dřevěného domu, včetně všech rozvodů, čili téměř "na klíč" a stejně tak i projektanta s touto zkušeností. Tyto zkušenosti si pochopitelně nechají zaplatit, čímž se cena dřevostavby pasivního domu dá již srovnat s cenou domu z masivní konstrukce (alespoň o přibližně stejné velikosti).
Zděné stavby- masivní konstrukce
Ono to slovo "masivní" už dnes nemusí být až tak úplně přesné, ale popořadě. Pasivní domy se u masivních konstrukcí dají postavit prakticky z čehokoliv - pálených cihel, plynosilikátových tvárnic, vápenopískových cihel, betonu, systémů ztraceného bednění např. z polystyrénových nebo štěpkocementových systémovech vylévaných betonem. Ty poměrně odlehčené materiály ale nejsou pro pasivní domy příliš vhodné, neboť je zapotřebí vyšší objemová hmotnost a akumulace.
Výhody: vyšší akumulační schopnosti, objemová hmotnost s vyšší únosností i při relativně menší tloušťce stěn (od 175 mm), možnost zateplení běžnými materiály (polystyrénem, minerální vatou atd.). U vápenopískových cihel i velmi dobré akustické vlastnosti. Velkou výhodu přikládám větší zkušeností projektantů, stavebních firem pracujících s "cihlou" a použití "obyčejného" polystyrénu k zateplení.
Nevýhody: delší výstavba oproti dřevostavbám, nicméně kdo nespěchá a nemusí mít bydlení na celý život velmi brzy, tak tento fakt neřeší. Manipulace je díky vyšší objemové hmotnosti těžší, než-li s běžnou pálenou cihlou. Při menší šířce zdiva je již v projektu nutné pečlivě plánovat i rozvody sítí. Samotnou vápenopískovou cihlu (VPC) mnoho zedníků v ruce nemělo, ale pořád je to naštěstí "jenom" cihla.
Jak jsem již v úvodu prozradil a také popsal ve výhodách, tak naše volba padla na vápenopískovou cihlu, kterou považuji za tradiční přírodní materiál s kontaktním zateplením z polystyrénu. Toto řešení je odborníky na pasivní zděné domy poměrně preferováno a máte možnost se s ním setkat na webu i v odborných publikacích již poměrně často. Při projektu domu jsme nakonec i díky požadavku statika skončili na šířce zdiva 240 mm s masivním zateplením 300 mm i kvůli Zelené úsporám, ale o tom až někdy příště. Můžete se však také setkat již se šířkou zdiva 175 mm a výrobci uvažují i o tenčích, určených pro přízemní stavby. Současně je v nabídkách výrobců vápenopískových cihel nejen dostatečný sortiment obvodového nosného zdiva, ale příček, překladů a různých tvarovek, se kterými mohou zedníci po zaučení velmi dobře pracovat a manipulovat, např. s pomocí minijeřábu. Snad jen na řezání rozvodů to budou mít řemeslníci o něco složitější, pokud nebudeme občas přizdívat.
O dalších podrobnostech k projektu zase někdy příště...:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat