Zelená úsporám - tak jak to tedy je?

Jak již proběhlo mnoha sdělovacími prostředky, tak Státní fond životního prostředí, který má na starosti program Zelená úsporám (www.zelenausporam.cz) nejdříve 25.10.2010 informoval, že z důvodu výrazného nárůstu počtu žádostí v posledních měsících a s tím související nutnosti překontrolovat správnost všech dosud podaných žádostí a zjistit sumu disponibilních prostředků, tak ukončuje přijímání žádostí. Nejdříve bylo toto přerušení do konce roku 2010, později prodluženo do konce ledna 2011.
 
V polovině prosince 2010 opět úředníci informovali, že program má 20 000 již schválených dotací a dalších 75 000 je celkově evidováno a navíc s tím, že v posledním týdnu před přerušením přijímání žádostí (do konce října 2010) bylo přijato 10 425 žádostí a proto žádosti nebude SFŽP od 1.2. 2011 stále přijímat. Již v té době schválené dotace budou vyplaceny do března.

Nový ministr životního prostředí, Tomáš Chalupa nyní přiznává, že pořád nevědí, na kolik žádostí jim zbydou prostředky a už naznačuje, že dotace se může zkrátit.

Podle mého názoru se jedná již o několikátý planý slib úředníků a politiků. Chápu, že mohlo dojít ze strany SFŽP k podcenění situace a opravdu tolik žádostí nikdo nemohl očekávat a kauza tehdejšího ředitele fondu Libora Michálka s tehdejším ministrem životního prostředí Drobilem, která nakonec vedla k jeho odvolání a médii se táhla několik měsíců, tak situaci vůbec neprospěla. Na druhou stranu se nebojím tuto situaci přirovnat k průšvihu se zdaněním u solárních elektráren. Stát vymyslel poměrně dobrý nástroj, jak podpořit úspory na energiích, současně tím přispěl na mnoho pracovních míst v rámci programu Zelená úsporám, u výrobců, dodavatelů a celého stavebního průmyslu. Prospěch z programu měli (a dosud tedy mají) všichni v řetězci. Navíc celý program je hrazen z prodeje emisních povolenek prodávaných Japoncům. Bohužel zřejmě někomu může vadit, že se nedostal k lizu a na místo spousty miliard, se kterými by bylo možné dále nakládat a manipulovat, tak peníze nakonec dostávají obyčejní lidé na dotacích. Nabízí se tradiční, možná trochu schizofrenní otázka: "qui bono"? Dokonce jsem zaslechl i názor několika odborníků, projektantů, kteří ač např. nesouhlasili s myšlenkou jakékoliv vnější podpory, uznali, že celý program je jako jeden z mála dobře vymyšlený a připravený a peníze k příjemcům doopravdy doputují. Možná se ale mýlili i oni. Dokonce jsem si i mezi nimi všiml jistého druhu závisti, že proč ne zrovna já stavím, zatepluji apod. a nezaplatí mně to stát (japonské firmy), ale to bylo naštěstí pouze vyjímečné.

Ano, přiznám se, že jsem neobjektivní, protože i my máme podanou žádost a čirou náhodou jsme to stihli do konce října 2010. Na druhou stranu jsme také i kvůli programu upravovali svoje plány s tím vědomím, že pokud podmínky státem vytvořeného programu splníme, můžeme za svoji investici něco dostat zpět a budeme tím ve výsledku více šetřit kapsu svoji i životní prostředí.

Jsem tedy alespoň zvědavý na to, zda-li všechny přijaté žádosti úředníci vyřídí podle původních a v době podání žádostí jasných podmínek a pravidel, které lidé splnili(!) anebo zda-li budou politici z různých, velmi důležitých a předem neznámých důvodů program ořezávat a ořezávat až nakonec z původních dotací zbydou na pár jedinců drobky a peníze budou látat děravý státní rozpočet, tak jak už naznačuje nový ministr.

Stavební firmy

Popravdě nejdřív jsem se toho docela bál, ale nakonec to až tak hrozný nebylo. Když jsme se rozhodovali, jak vlastně stavět, tak bylo jasné, že minimálně hrubou stavbu postavíme se stavební firmou. Postavit celý dům tzv. „na klíč“ má sice svoji výhodu především v tom, že máte lepší záruku tzv. za celý dům od jedné firmy. Máte tedy jednu firmu (osobu, nejčastěji stavbyvedoucího) na které se vždy obracíte a měli by jste mít starostí se stavbou podstatně méně. Pravda je, alespoň podle zkušeností všech známých, kteří stavěli před námi, tak starostí se stavbou na klíč od firmy podstatně méně není. Všichni nám potvrdili, že stejně byli nuceni si stavbu hlídat, jezdit, komunikovat, vybírat, reklamovat, občas i nějaké řemeslníky koordinovat. Takže představa, že u stavby "na klíč" jednoduše na konci dostane člověk bez práce, starostí, času a námahy ten skutečný klíč do ruky, je mylná. Bohužel se však za stavbu na klíč platí logicky více, než-li dodavatelsky a tento rozdíl jsme si nemohli dovolit.

Z tohoto důvodu jsme se rozhodli stavět se stavební firmou nejdříve hrubou stavbu a zbytek dodavatelsky s jednotlivými řemeslníky. Začali jsme se tedy poohlížet po stavební firmě.V našem případě, jsme se samozřejmě poptali po všech známých na reference, čili doporučení a především spolehlivost, kvalitu a spokojenost se stavebními firmami. Snažil jsem se samozřejmě podívat po webu. Mimochodem na webové prezentace stále spousta stavebních firem docela kašle. Nejspíš to podle mého názoru pramení z toho, že donedávna měli práce dost, takže prostě prezentace, šly stranou. O to je horší bylo získat vůbec kontakt na stavební firmu v našem regionu, která už má alespoň nějakou zkušenost se zděným pasivním domem nebo alespoň nízkoenergetickým. Když už se jednalo o pasivní výstavbu, tak pouze o dřevostavby. „Políbená“ výstavbou zděného pasivního domu nebyla v našem regionu prakticky v té době žádná anebo jsem špatně hledal.

Nakonec jsem vybral okruh asi 7 menších stavebních firem na královehradecku. Nejdříve jsme společně s naším projektantem a dozorujícím v jedné osobě zpracovali poptávku, se kterou jsem jednotlivé stavební firmy, resp. jejich majitele osobně objel a podrobnosti s nimi projednal. Docela se mi tento postup osvědčil. Osobním jednáním a získáním informací od jednotlivých majitelů stavebních firem si člověk udělá představu, jak asi která firma funguje, kolik má vlastních zaměstnanců, jaké stavby již postavili a také o tom, kdo ji vlastně řídí, což o firmě také vypovídá. Pokud jsou stavební firmy ochotny poskytnout i více kontaktů na předchozí investory, již samo o sobě to naznačuje, že se za svoji práci nestydí. A jestliže by člověk chtěl jejich předcházející zákazníky kontaktovat a reference si prověřit, tím lépe. V této fázi je to sice více práce, ale na druhou stranu výběr stavební firmy je hodně důležitý. Z dosavadních jednání a informací jsem si vyhodnotil 3 favority, ale teprve příchozí nabídky ukážou.

Do zhruba 3 týdnů se nám většina nabídek sešla. Někteří se sice ani neobtěžovali, některé jsem musel uhánět, ale budiž. Na první pohled to sice může vypadat, že mají více práce, čili je o ně zájem, ale také to může vypovídat o menším zájmu a zodpovědnosti. Zpracování nabídek i jejich forma má taky do jisté míry svoji vypovídající hodnotu.

Naštěstí jsem měl od našeho projektanta-dozora tip na rozpočtáře. Jeho tip se potvrdil jako velmi dobrý. Jedná se o zkušeného praktika, který zná fígle stavebních firem, zná ceny a třeba i co a jak se schovává za kterou položkou, které jsem podle popisu nerozuměl. Dokázal nám poradit jak se řeší více práce a poskytl nám i další cenné informace. S tímto (naším) rozpočtářem jsme prošli jednotlivé nabídky a vyhodnotili tu nejlepší.

Samozřejmě, že byly v nabídce i položky, které dokázaly konkurenční firmy nabídnout oproti "nejlepší" lépe, takže jsem se pokusil ještě s vybranou firmou dohodnout na některých korekcích. Nakonec se nám podařilo se na kompromisním řešení se stavební firmou dohodnout. Firma předložila i smlouva o dílo, která byla také v pořádku. Domluvili jsme se především na časovém harmonogramu stavebních prací a celkové ceně a koneckonců byla i na seznamu mých 3 favoritů :-).

Samotné stavební práce začaly 14 dní dní od podpisu smlouvy, 21. října 2010 a dokončení hrubé stavby bylo dohodnuto do konce roku 2010, ale o tom až zase příště...