Jak již proběhlo mnoha sdělovacími prostředky, tak Státní fond životního prostředí, který má na starosti program Zelená úsporám (www.zelenausporam.cz) nejdříve 25.10.2010 informoval, že z důvodu výrazného nárůstu počtu žádostí v posledních měsících a s tím související nutnosti překontrolovat správnost všech dosud podaných žádostí a zjistit sumu disponibilních prostředků, tak ukončuje přijímání žádostí. Nejdříve bylo toto přerušení do konce roku 2010, později prodluženo do konce ledna 2011.
V polovině prosince 2010 opět úředníci informovali, že program má 20 000 již schválených dotací a dalších 75 000 je celkově evidováno a navíc s tím, že v posledním týdnu před přerušením přijímání žádostí (do konce října 2010) bylo přijato 10 425 žádostí a proto žádosti nebude SFŽP od 1.2. 2011 stále přijímat. Již v té době schválené dotace budou vyplaceny do března.
Nový ministr životního prostředí, Tomáš Chalupa nyní přiznává, že pořád nevědí, na kolik žádostí jim zbydou prostředky a už naznačuje, že dotace se může zkrátit.
Podle mého názoru se jedná již o několikátý planý slib úředníků a politiků. Chápu, že mohlo dojít ze strany SFŽP k podcenění situace a opravdu tolik žádostí nikdo nemohl očekávat a kauza tehdejšího ředitele fondu Libora Michálka s tehdejším ministrem životního prostředí Drobilem, která nakonec vedla k jeho odvolání a médii se táhla několik měsíců, tak situaci vůbec neprospěla. Na druhou stranu se nebojím tuto situaci přirovnat k průšvihu se zdaněním u solárních elektráren. Stát vymyslel poměrně dobrý nástroj, jak podpořit úspory na energiích, současně tím přispěl na mnoho pracovních míst v rámci programu Zelená úsporám, u výrobců, dodavatelů a celého stavebního průmyslu. Prospěch z programu měli (a dosud tedy mají) všichni v řetězci. Navíc celý program je hrazen z prodeje emisních povolenek prodávaných Japoncům. Bohužel zřejmě někomu může vadit, že se nedostal k lizu a na místo spousty miliard, se kterými by bylo možné dále nakládat a manipulovat, tak peníze nakonec dostávají obyčejní lidé na dotacích. Nabízí se tradiční, možná trochu schizofrenní otázka: "qui bono"? Dokonce jsem zaslechl i názor několika odborníků, projektantů, kteří ač např. nesouhlasili s myšlenkou jakékoliv vnější podpory, uznali, že celý program je jako jeden z mála dobře vymyšlený a připravený a peníze k příjemcům doopravdy doputují. Možná se ale mýlili i oni. Dokonce jsem si i mezi nimi všiml jistého druhu závisti, že proč ne zrovna já stavím, zatepluji apod. a nezaplatí mně to stát (japonské firmy), ale to bylo naštěstí pouze vyjímečné.
Ano, přiznám se, že jsem neobjektivní, protože i my máme podanou žádost a čirou náhodou jsme to stihli do konce října 2010. Na druhou stranu jsme také i kvůli programu upravovali svoje plány s tím vědomím, že pokud podmínky státem vytvořeného programu splníme, můžeme za svoji investici něco dostat zpět a budeme tím ve výsledku více šetřit kapsu svoji i životní prostředí.
Jsem tedy alespoň zvědavý na to, zda-li všechny přijaté žádosti úředníci vyřídí podle původních a v době podání žádostí jasných podmínek a pravidel, které lidé splnili(!) anebo zda-li budou politici z různých, velmi důležitých a předem neznámých důvodů program ořezávat a ořezávat až nakonec z původních dotací zbydou na pár jedinců drobky a peníze budou látat děravý státní rozpočet, tak jak už naznačuje nový ministr.
